
V zajetí bývá vychuchol velice zábavný pro svou pohyblivost, Málokomu se jej však podařilo udržet při životě déle než tři dny.
V podvečer jej můžeme pozorovat, jak se ukládá na bok a usíná: je však tak neklidný, že i ve spánku často mění místo.
Jeho kotec je brzy znečištěn výkaly a výměšky žláz, které mají velice nepříjemný zápach. Bývá tak pronikavý, že jím je brzy prosyceno celé okolí zvířete. Pozoruhodné je, že jím načichnou i živočichové, kteří chochula žerou. Tak lze dobře rozeznat štiku, která tohoto milého plavce obědvala: její maso je smrduté a naprosto nepoživatelné.
Vychuchol je velmi starobylý a na pohled podivný živočich. Zemi obýval v nezměněné podobě již před 40 miliony let, do dnešní doby se však zachovali pouze druhy dva - vychuchol povolžský (DESMANA MOSCHATA, zvaný také desman, chochul moskevský, bisam ruský), žijící ve středním Rusku, v povodí řeky Ural, Volha a Don, a jeho menší příbuzný, vychuchol pyrenejský (GALEMYS PYRENAICUS, přezdívaný též chochul pyrenejský, vychuchol španělský), žijíci v Pyrenejích, kde obývá horské bystřiny a potoky.
Jsou to bohužel kriticky ohrožené druhy. Bývali loveni pro svůj kvalitní kožísek a pižmové žlázky, ohrožují je i nepůvodní živočichové, kteří vychucholy vytlačují z jejich území (norci, ondatry) a také regulace a znečištění vodních toků.
Vychuchol připomíná potkana, živí se různými vodními živočichy, na což je speciálně vybaven - plovací blány, hustý kožíšek, dlouhý zploštělý ocas a nejzvláštnější je jeho protáhlý rypáček, který mu kromě vyhledávání potravy slouží také jako šnorchl, takže jej vysune aby mohl dýchat a sám zůstává ukrytý pod hladinou.
Od začátku 20. století byl v Rusku lov vychuchola přísně zakázán, v devadesátých letech začali pokusy o reintrodukci těchto zvláštních tvorečků, bohužel ne vždy úspěšně, v chudých oblastech Ruska se často stanou obětí rybářů, kteří si neuvědomují, o jak vzácný druh se jedná. Dnes jich velká část žije rezervacích.
Vychuchol je převážně noční živočich a není lehké ho spatřit, doufejme, že snaha o jeho záchranu bude úspěšná a tento tajemný a starobylý druh bude i v budoucnu zdobit naši planetu.
Svým způsobem života je vázán na vodu. Kdysi se vyskytoval v obrovských počtech. Vyhledává vysoké břehy, do nichž se zavrtává a buduje mnohametrové chodby, které začínají pod hladinou vody a končí nad místem, kam dosahují záplavy. Tam si chochul vyhloubí hnízdo.
Žere pijavky, červy, vodní hlemýždě a larvy hmyzu. Ačkoliv se zdá být tupý a neohrabaný, je velice zručný. Jakmile zjara hladina řeky rozmrzne, spatříme vychuchola pobíhat pod vodou blízko břehu: rychlými pohyby čenichu hledá červy. Svůj nos může ohnout na všechny strany, často jej strká i do své tlamy a přitom vydává čvachtavé zvuky podobné kachnímu tlachání.
Když vyleze na břeh, radostně se honí a hraje si. Přesto však můžeme pozorovat, že je neklidný a že mnohem lépe se cítí ve vodě. A skutečně: když po chvíli zase vklouzne do řeky, vidíme, jak je šťastný a jak se na hladině převaluje.
Stejně jako čenich, i tlapky chochula jsou obdivuhodně pohyblivé. Může se jimi poškrábat kdekoliv: zato jeho ocas trčí do vzduchu, schopen jen nevelkého srpovitého prohnutí.

Vychuchol dorůstá délky až 42 cm. Jeho oči jsou malé, ušní otvory má hustě porostlé srstí, nos měže uzavřít pomocí jakési bradavice. Tlapky mívá holé, na svrchní straně jemně šupinkaté, na spodní straně mřížkované a na vnějším okraji porostlé štětinami, které slouží k plavání.









