close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Smrt v krávě

8. listopadu 2009 v 19:34 | dg |  POVÍDKY
Žádné babičky a dědečky, co už to mají za sebou, jsem PO neviděl. Ale zato jsem si užil dva mrtvý kamarády a jednoho dědka s kudlou v zádech.
Poprvé to bylo na kole. Sjížděli jsme po silničce, která se vinula nádherně mezi loukama, a najednou se za zatáčkou objevila kráva. Pomalu přecházela na druhou stranu. Oba jsme ji viděli, ale vrazil do ní jen on. Kráva zabučela a odběhla nahoru k lesu, zanechávaje za sebou cestičku z výkalů, jak byla vyděšená.
Můj kamarád se odpotácel do příkopu a posadil se tam. "Bolí mě rameno, vole. Strašně mě bolí," prohlásil s chlapským úsměvem.
"Jinak dobrý?"
Zavrtěl hlavou, jako že dobrý, ale nic moc.
A tak jsem zavolal sanitu. Naložili nás oba, už nevím proč i mě, asi jsem byl podezřelej, a jak jsem tak jeli do nemocnice, ten můj kámoš ještě asi desetkrát řekl, že ho bolí rameno, a pak umřel.
Ale ještě předtím jsem musel identifikovat uhořelou spolužačku. Jeli jsme do Litvínova na brigádu do chemičky. Asi po týdnu usliovné práce a ještě usilovnějších orgií na ubytovně jsme se vraceli z odpolední směny. Daleko za námi nad továrnou vyšlehly plameny. Vtipkovali jsme o tom tak dlouho, až do našeho bytu vtrhla policie a chtěla vědět, kdo chodil do třídy z jistou H.K. Že potřebují někoho, kdo by jí identifikoval.
Chodili jsme s ní do třídy všichni, ale policii jsme se to zdráhali přiznat. Nevím proč, ale všichni se začali koukat na mě, takže policajti popadli mě a jeli jsme do márnice, nebo co to bylo za ústav.
Tam mi ukázali něco pod prostěradlem, vypadalo to jako umazaná skleněná figurína, ze které trčely štětiny a já jsem upřímně prohlásil, že to teda fakt nevim, jestli to je H.K. Naštěstí se s tím spokojili.
A do třetice jsem jel pozdě večer autobusem z nějaké oslavy. Na jedné zastávce jsme se zdrželi neobvykle dlouho: lidé začali brblat a řidič nasupeně vykoukl ze svého kutlochu. Pak se konečně na schůdky vypotácel starší chlápek v umolousaném kabátě a klobouku, na kterém zřejmě občas hnízdil čáp. Byl tak opilý, že to cítili i opilci v autobuse. Rozhlédl se po nás a řekl něco jako KROACH. Pak se zhroutil do uličky. A jak tak ležel na břiše a nehýbal se, viděli jsme, že mu ze zad trčí rukojeť nože.
Bylo po něm. Autobus už dál nejel, a řidič nechal dveře otevřené, aby se počet očitých svědků snížil na minimum. Já toho jako vždy nevyužil a strávil jsem příjemnou noc na policejní stanici neustálým opakováním svého asi půlminutového svědectví. Pak mě propustili se slovy: "Měl by ses víc snažit." Dodnes mě není jasné, o co, a taky proč mi tykali. Možná proto, že tváří v tvář smrti jsme si všichni tak nějak rovni, nebo co.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 pekky pekky | E-mail | Web | 12. listopadu 2009 v 8:18 | Reagovat

A zapoměl si tu napsat jak umřel ten chlápek když sme chodily do Chaloupky chlastat jak přijela a odjela zachranka a tak ho dali do zadní místnosti na stůl.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama