Proroka Mohammeda všichni znají jako zakladatele islámského náboženství. Pro většinu Evropaně je ale na islámu pozoruhodné a hlavně snadno pochopitelné jen jedno: mnohoženství. Z toho odvozuji, že by snad lasakavého čtenáře mohl zajímat i milostný život člověka, který se o institucionalizaci mnohoženství v moderním světě (islám je součástí moderního světa, ne že ne!) nejvíc zasloužil.
O Mohammedovi se vypráví, že v sobě měl mužnou sílu nejméně třicetkrát větší, než bývá běžné. Možná to bylo dědictví po otci, který se jmenoval Abdalláh a proslul jako nejkrásnější a nejpříjemnější mladík ve městě Mekka. Když se oženil s Aminou, matkou proroka Mohammeda, zahynulo prý zoufalstvím dvě stě arabských pannen.
Abdallah zemřel pár týdně před narozením malého Mohammeda v roce 570. O šest let později Mohammed ztratil i matku. Další dva roky o něj pečoval dědeček, ale i ten se odebral na věčnost a výchova budoucího proroka tak připadla strýci jménem Abu Talib. Po svých rodičích zdědil Mohammed jen pět velbloudě a jednu habešskou děvečku.
Jinošství strávil na obchodních cestách po boku svého opatrovníka. Nikdy se nenaučil číst ani psát, ale od malička projevoval sklon k filozofování a rozjímání o náboženských záležitostech. I přes tyto záliby se z něj stal obchodník. Ostatně v té době neměl příliš na vybranou: jiné povolání v jeho rodině prostě neexistovalo.
Ta nejlepší
Ve věku dvaceti pěti let se Mohammed poprvé oženil. Jeho vyvolenou se stala čtyřicetiletá vdova po bohatém obchodníkovi. Těžko dnes odhadnout, zda jej k tomu vedla čirá láska nebo směsice citu a ekonomické rozvážnosti. V každém případě našel prorok v Chadídže oddanou manželku, které naprosto nevadily jeho metafyzické záliby. Sňatkem si zajistil bohatství, které mu umožnilo plně se věnovat svým koníčkům.
S Chadžídžou strávil celkem dvacet čtyři let. Měli spolu dva syny a čtyři dcery. Je pozoruhodné, že za celou dobu nebyl Mohammed své mnohem starší ženě nevěrný. Po její smrti jí prorok zařadil mezi čtyři nejdokonalejší ženy na světě spolu se sestrou Mojžíšovou, matkou Ježíšovou a svou dcerou Fátimou. Když se ho jeho nejmladší žena Aiša později s bezostyšností své svěží krásy ptala, zda pro něj Chadžidža nebyla stará a zda mu Běh nemohl nadělit nějakou lepší ženu, odpověděl upřímně: "Přísahám, že žádná nemůže být lepší. Věřila mi, když mnou druzí pohrdali."
Schůzky s archandělem
Když se přiblížily jeho čtyřicáté narozeni, pociťoval zřejmě Mohammed velice intenzivně to, co moderní psychologové nazývají krizí středního věku. Za patnáct let bezstarostného života po boku shovívavé a laskavé Chadžídži se v něm nastřádala obrovská energie. Po vzoru svým biblických předchůdců - proroků - utíkal do pouště a snažil se pochopit, proč je vlastně na světě.
Jednou zaslechl hlas, který nepatřil žádnému člověku. "Čti!" poroučel mu hlas. "Neumím číst!" vykřikl vyděšený budoucí prorok. "Jsem negramotný!"
Hlas tedy smířlivě prorokovi navrhl kompromis: Mohammed se prostě to, co uslyší, naučí zpaměti, aby to mohl přesně odrecitovat dalším lidem. Stane se tak poslem božím, prorokem, který obstarává ko∂ntakt mezi Bohem a lidstvem.
Mohammed se vrátil domě z pouště neklidnější, než když odcházel. Svěřil se s děsivým zážitkem své ženě. Chtěl prý, aby ho schovala pod prostěradlo. Sám se neodvážil pomyslet na to, že by si jej Bůh vybral jako nového Mesiáše. Ale Chadžidžu to napadlo hned. Koho jiného by si Bůh měl vybrat k takovému úkolu, než jejího hodného a ctnostného manžela Mohammeda? Konzultovala záhadu se staršími a zkušenějšími příbuznými a ti nezvratně dospěli k závěru, že ten, kdo na Mohammeda mluvil, byl zcela bezpečně archanděl Gabriel. A to, co říkal, byla slova Boží. Mohammed se podle všeho mohl těšit na další podobná setkání.
Ty ostatní
V roce 620 Chadžidža zemřela. Mohammed se ihned znovu oženil, tentokrát s padesátiletou vdovou jménem Sawdah. O pár týdně později do svého domu přivedl další manželku, mladičkou Aišu, dceru svého nejlepšího přítele Abu Bakra.
Mohammedova nezkrotná mužnost přinášela v dobách jeho stoupající slávy a moci časté komplikace. Ale vždy tu byl pohotový archanděl Gabriel, přinášející vzkaz přímo od Boha - a toto poselství brilantně řešilo svízelnou situaci, do které se prorok dostal.
V domě svého svého propuštěného otroka a adoptivního syna jménem Zaid se Mohammed setkal s jeho ženou Zainab. Jakousi náhodou jí spatřil jen v lehkých nedbalkách a nemohl se ubránit výkřiku obdivu a touhy. Uslužný a vděčný propuštěnec ihned pochopil o co jde, a bez námitek přenechal svou manželku lásce svého pána a dobrodince. Ale jelikož takto vznikl jen velice těžko definovatelný a přijatelný příbuzenský vztah, musel zasáhnout Gabriel se svým vzkazem od Všemohoucího. Zrušil adopci Zaidy a mírně vytkl apoštolovi jeho ukvapené jednání.
Jindy musel archanděl Gabriel zasahovat v případě Mohammedova vzplanutí k egyptské zajatkyni Marii. Jedna z jeho manželek jej přistihla, jak se s ní vášnivě objímá v její vlastní posteli. Slíbila ale, že si věc nechá pro sebe, a prorok na oplátku přísahal, že se Marie vícekrát nedotkne. Ani jedna strana však svěj závazek nedodržela. A tak Gabriel sestoupil z nebes s novou sůrou koránu, osvobodil proroka od přísahy a bez obalu ho vybídl, aby si užíval se svými zajatkyněmi i s konkubínami a nedbal na protesty manželek.
Mohammed s nadšením uposlechl. Odešel s Marií na odlehlé místo, kde zůstal třicet dní a věnoval se výhradně milostným hrátkám. Pak se vrátil a povolal k sobě všech jedenáct manželek Vyčetl jim neposlušnost a hysterii a pohrozil jim rozvodem v tomto i příštím životě. A byla to pohrůžka opravdu vážná, neboť žena, která sdílela lůžko s prorokem, už nikdy nesměla poznat jiného muže.
Jediná panna
Ve srovnání se sedmi sty manželkami a třemi sty konkubínami moudrého Šalamouna byl prorok Mohammed skromný muž. Jeho ženy bydlely ve vlastních bytech v okolí apoštolova domu. Mohammed je střídavě navštěvoval. Vesměs to byly ženy středního a vyššího věku, vdovy po prorokových souvěrcích.
Jedinou mladou dívkou v jeho harému byla Aiša. Když si jí Mohammed bral, byla zaručeně pannou, neboť jí bylo pouhých devět let. Byla duchaplná a svěží a v srdci proroka zaujala nejvýznamnější místo. O tom, že jí plně důvěřoval, svědčí i to, že když ve svých třiašedesáti letech (roku 632) smrtelně onemocněl, uchýlil se právě do jejího domu, kde také zemřel.
Ale Aišino chování nebylo vždy bezúhoné ani rozvážné. Při jakémsi nočním pochodu se zdržela kdesi vzadu a ráno byla spatřena, jak do tábora přichází v doprovodu cizího muže. Mohammed měl sice sklony k žárlivosti, ale božské zjevení ho ujistilo o Aišině nevinnosti. Nechal zmrskat ty, kteří se Aišu snažili v jeho očích očernit. Navíc vydal zákon, podle nějž nesměla být odsouzena žádná žena, pokud nejsou očitými svědky jejího cizoložství čtyři dospělí muži.
Otec - prorok
Vzhledem ke své mužnosti mohl prorok doufat, že po sobě zanechá požehnané množství potomků. Opak se ale stal pravdou. Ze šesti dětí, které mu dala jeho první žena Chadžidža, ho přežila jen dcera Fatima, ostatní zemřely v útlém věku. Všechny vdovy, které pojal Mohammed za manželky, zůstaly navzdory prorokovým mocným objetím bezdětné. Dokonce ani mladičká Aidža neotěhotněla. Jen egyptská milenka Marie udělala prorokovi radost, když porodila chlapce Ibrahíma. Ale už za patnáct měsíců si Mohammed rval vous









