
Možná vám tohle tvrzení připadá trochu drsné. Ale je to tak: tenhle moula totiž dokázal úplně zdevastovat českou literární scénu.
Stejně jako v televizi už nevidíme nic jiného než ubohoučké telenovely, ani na českém knižním trhu nenarazíme na nic dramatičtějšího. Čeští producenti a nakladatelé se spokojili s tím, že téma kdo s kým souloží funguje a o nic dalšího se prostě nepokoušejí. Na jednu stranu to chápu, protože tady po revoluci nestačila vyrůst nová generace autorů, kteří jsou schopni vytvořit tajemno, moudro a dobrodružno. Noví Fuksové, Běhounkové nebo Troskové jsou zadupáni hluboko v podzemí.
A nahoře zatím Viewegh s děsivou sebejistotou učí národ, jak se mají psát knihy.
Nebo spíš slátaniny? V té nejnovější (blogový román) nám stárnoucí děvka (Katka, 33) tvrdí, že láska neexistuje, a jako důkaz uvádí, že ani poté, co ošukala polovinu okresu, nenarazila na nikoho, kdo by ji fakt zaujal. "Měla jsem prakticky všechny místní jakž takž zdravé a aspoň na pohled normální mužské od patnácti do třiasedmdesáti - a nic... Souložila jsem napříč celým politickým spektrem: s Nezávislými, se sociálními demokraty, s komunisty i se dvěma lidovci." Jojo, fakt sympatická holka se zajímavým vnitřním životem.
Další hrdinové jsou skoro neviditelní, jak jsou nevýrazní.
A příběh, který Viewegh svým žákům a autorům dalších kapitol vnucuje? Tatínek hrdinky je nevěrný, maminka se ožrala, seznámení na hodině aerobiku... Proboha, je tohle vůbec příběh? Kdyby ta čubka měla aspoň AIDS!
No, a myšlenky nebo bonmoty, nezbytné koření každé dobré knihy, jsou tu zastoupeny třeba takhle: "Stopadesátkrát ošustěná a stopadesátkrát opuštěná." Laťka proklatě nízko, co?
Kam se poděla rozmanitost české literatury? Žánry, které kdysi vzkvétaly - a v zahraničí vzkvétají stále! - jsou najednou na nejspodnějších regálech. Knihy, v nichž je skutečný příběh, tajemství a skutečné myšlenky (osobně nepovažuji za myšlenku úvahy typu koho dnes večer opíchám a jak) už se v Česku prostě nevydávají. Staří osvědčení autoři vymřeli, anebo živoří kdesi v koutku, zastíněni pornografickými a nenápaditými pitomostmi z dílny Viewegha, Nesvadbové a jejich napodobovatelů. Další - a hlavně jiní -autoři nemají žádnou šanci. Nebýt zahraničních autorů, tak by si tady náročnější čtenář musel hodit mašli.
Viewegh je prostě Hitler české literatury. Teď zrovna diriguje masu osmiset zoufalých adeptů spisovatelství, kteří, pokud nebudou psát podle jeho pravidel, vůbec nemají šanci prorazit. Dá se s tím vůbec něco dělat?
Chtělo by to třetí světovou.









