close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Madlenka 3: Matčin popel

15. listopadu 2009 v 12:51 | dg |  POVÍDKY
Smrt kolem Madlenky kroužila jako bláznivá straka. Když šla s kamarádkou ke kartářce, skončilo to katastrofou. Ta stará čarodějnice, jak viděla Madlenku, vyskočila ze svého křesla a odmítavě k ní napřáhla ruce: "Vy ne! Vy mi sem nechoďte! To je strašný, co kolem vás vidím!"

Zmatená Madlenka vycouvala. Připadalo jí, jako kdyby si četla svoje vlastní parte. Ukázalo se, že kartářka svému řemeslu možná i trochu rozuměla, protože o pár dní později odvezli její Madlenčinu matku do nemocnice. Lékař se nijak netajil tím, že se blíží konec. Trvalo to pár týdnů. matka se ztrácela přímo před očima, ale to jí nebránilo v tom, aby při každé návštěvě svou čtyřicetiletou dceru nevypeskovala. Její vynalézavost v tomto oboru neznala mezí, a teď, bezpečně chráněna svou chorobou, ještě přitvrdila. Výčitky pršely na Madlenčinu hlavu s kadencí dobře promazaného kulometu. Její poslední slova, už v morfinickém polospánku, zněla: " Madlenko, měla by ses víc snažit..."
Pak konečně zmlkla. Ruce sepjaté na hrudi (nebyl to projev smíření a pokory, ale péče hodné zdravotní sestry) a zavřené oči, pod jejichž víčky bloudily zmateně matčiny panenky, Madlenku dojaly tak, že se rozhodla urnu s matčiným popelem schovat u sebe doma.
Den po matčině smrti se Madlenka znovu vypravila do nemocnice, aby poděkovala sestrám a starostlivému panu doktorovi. Rozdala kytičky a pytlíky s kávou, a když konečně v tom chaosu plném bolesti, strachu a nejistoty našla i pana doktora, zmrazil jí tím, že jí s vážnou tváří pošeptal, že matka na tom není zrovna dobře...
Nepokoušela se mu vysvětlit, že teď už je to lepší a že je po všem. Naopak sama pocítila nesmyslnou naději a zároveň strach, že došlo k nějakému omylu a maminka je naživu. Otočila se a beze slova odešla, a láhev, kterou měla pro doktora připravenou, pak vypila doma s kočkama.
Uplynuly dva měsíce a Madlenka, zasažena jarní tísní, očima zabloudila nahoru na skříň v obýváku, kde obvykle trůnila nádoba s matčiným popelem. Strnula: místo bylo prázdné!
Zmocnila se jí panika. V příštích minutách obrátila celý byt vzhůru nohama. Ale marně. Nenašla nic. A to se dívala i do lednice na mrazák...
Na rozluštění záhady čekala až do noci, kdy pro ní přijel její přítel umělec. Pochopitelně se jí hned ptal, co jí tak rozrušilo. Když mu to řekla, s naivitou bohorovného génia přiznal, že urnu i s popelem zakomponoval do jedné ze svých soch.
Madlenka zalapala po dechu. Jako ve snu si vyslechla, že matčina urna se ocitla na vrcholku konstrukce, která zdobí nábřeží jistého lázeňského městečka na pobřeží baltického moře. Pevně přivařená na ocelovém kruhu, pečlivě uzavřená, aby se k popelu nedostaly skotačící děti nebo hladoví rackové.
Maminka je v bezpečí a na čerstvém vzduchu, šeptala si Madlenka, ale hluboko uvnitř jí svíral tísnivý pocit viny. Doufejme, že matka nenajde způsob, jak se z nečekané dovolené vrátit...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Máš pocit, že ti už ujel vlak?

ANO 47.8% (33)
NE 27.5% (19)
NOHY 24.6% (17)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama