Když se Sebastian P. rozhodl, že paní Karin dá padáka a nezaplatí jí odstupné, protože ho tak nějak provokuje svou samostatností a vůbec je taková divná, nikdo se mu neodvážil odporovat. Kolegové bez řečí popadli její pracovní stůl a přestěhovali ho ze slunné kanceláře do kamrdlíku bez oken, o rozměrech zhruba metr a půl krát metr.
Karin druhý den přišla do práce a nestačila se divit. Sebastian P. ji osobně zavedl do její nové úřadovny. Šibalsky na ní mrkl a zamumlal cosi o tom, že tady bude mít opravdu klid na práci. Jeho prst zakroužil nad prázdným místem na stole, kde obvykle leží telefon. "Telefon by vás jen rozptyloval," zavrkal magnát a Karin konečně pochopila strašlivou pravdu: Ten hajzl mě chce vyštípat z práce.
A hned jí bylo jasné, proč. Patřila mezi nejvýkonnější lidi v jeho podniku. Ale byla také nejveselejší. Její jasný hrdelní smích se zřejmě příliš často rozléhal v ponurých prostorách Sebastianova paláce v centru Prahy, a on, jako každý správný slizoun, na to byl alergický. Měl rád, když se ho lidé báli, a liboval si v téměř patologických manifestech své moci: přesné příchody, pozdní odchody, mlčení a temné výhrůžky. Jenomže tohle na Karin neplatilo. Její smysl pro humor vítězil nad jeho zatrpklou panovačnosti. A když pak utěšovala plačící kolegyni slovy "Strach ti nepomůže, ty huso, jen se na něj podívej, vždyť je to chudák..." - Slizoun stál jen dva metry od nich, což Karin dobře věděla - naplnil se její osud rychlostí meteoritu.
Přestěhována do kumbálu, kde byl kromě ní uskladněn obrovitý dřevěný kříž, který kdysi sloužil jako součást reklamní kampaně na Sebastianův podnik, začala se věnovat práci, kterou jí uložil. Brzy zjistila, že se prakticky nedá zvládnout. Jistě, to je jen další slizounův tah...
Třetí tah na sebe nedal dlouho čekat. Už v poledne se zase přikolébal Slizoun a s obličejem zkřiveným nenávistí jí sdělil, že její pracovní doba od zítřka začíná už v půl sedmé ráno. A že jí bude osobně kontrolovat.
"Ty to vidíš," obrátila se Karin k černému kříži v koutě kumbálu. "Ty to vidíš, a máš z toho nejspíš srandu, co?" Její bezmocně fakující prostředníček vyprovodil Slizouna z kumbálu.
Boj na život a na smrt trval tři týdny. Magnát projevil opravdovou podnikatelskou nezlomnost a každý den jí v půl sedmé ráno zkontroloval, jestli sedí na svém místě a probírá se haldou papírů na svém stole. A nikdy si neodpustil nějakou poznámku typu "Koukám, že na svou práci nějak nestačíte..." Jenomže Karin i to šílené kvantum agendy, kterou na ní naložil, dokázala zpracovat. Vypadalo to na patovou situaci.
A pak konečně zasáhl ON. Karin onemocněl pes. Když to nebohé zvíře viděla, jak ztěžka oddechuje na podlaze pod kuchyňskou linkou, něco se v ní zlomilo. Zvedla telefon a zavolala Slizounovi, že už do práce nepřijde. Má totiž něco důležitějšího..,
Slizoun se ten večer opil a všem se chlubil, jak ve své firmě vyřídil jednu vzpurnou ženskou.
Bohužel jsem tam byl já. A jak se tak naparoval a zároveň se rozplizával chlastem a potlačovaným pocitem hamby, říkal jsem si, že jestli tohle je hybná sílá naší civilizace, tak už aby tady byli marťani.









