
Své jméno dostalo zvíře pro svou divokost a nezkrotnost. Všichni, kdo se s ním setkali, se shodují v tom, že nikdy nepoznali zlomyslnější, vzteklejší a zuřivější stvoření. Prý je neustále ve špatné náladě a při každé sebemenší příležitosti vzplane příšerným hněvem. Svou povahu nemění ani v zajetí.
Je to velmi nehezké až odpuzující zvíře, žijící výhradně v Tasmánii. Má sraženou postavu, velkou a tupou hlavu s širokou tlamou a krátkýma ušima z vnějšku chlupatýma, uvnitř holýma a vrásčitýma. Oči má malinkaté, pysky posázené bradavicemi. Řídkým chlupem na hlavě prosvítá červenavá kěže. Na prsou má ďábel medvědovitý bílý límeček a dvě skvrny, zbytek těla bývá uhlově černý. Dorůstá délky jednoho metru, ovšem včetně ocasu.
Nikdy se nenaučí rozeznávat svého chovatele od ostatních lidí a po všech se ohání se stejnou zuřivostí. Harris o ďáblu medvědovitém píše:
Nikdy se nenaučí rozeznávat svého chovatele od ostatních lidí a po všech se ohání se stejnou zuřivostí. Harris o ďáblu medvědovitém píše:
"V zajetí se zdá nezkrotný, kouše a vydává hluboké kňučení. Samec a samička, které jsem několik měsícě choval dohromady svázané řetězem v sudě, spolu neustále bojovali. Jejich šarvátky začaly se setměním - po celý den spali - a trvaly celou noc, doprovázeny jakýmsi štěkotem. Někdy lze zaslechnou divné chroptění, jako by zadrželi dech a pak jej náhle vypustili."
Je však zřejmé, že chování jeho zajatcě bylo do značné míry předurčeno podmínkami, které jim uchystal. Pro srovnání si přečtěte další popis chování ďábla medvědovitého:
"... šel jsem do našeho malého domku šelem, abych se přesvědčil o zpěsobech našeho

ďábla medvědovitého. Právě dostával vodu. Klepal jsem ho deštníkem do hlavy, ale on se věbec nedal rušit a pil. Poté jsme mu odtáhli maso, do kterého se právě s vervou pustil. I to si nechal líbit. Ani stopy po vzteku a kousání. Jen když je během dne vyrušen ze spánku, trochu kňučí. Je-li víc exemplářě pohromadě, jsou obzvláště mírní. Pár chovaný v kolínské zoo jen tu a tam rozkousal koště. V žádném případě ale nejsou zbabělí. Klidně se postaví na odpor i větším psům."
Do třetice si přečtěte vyprávění dalšího badatele:
"... jeden ďábel, nepříliš velký, mně v noci uprchl a zadávil během několika hodin 54 slepic, 6 hus. 1 albatrosa a 1 kočku. Byl nakonec chycen do silné pasti, kterou však, k údivu kováře, který ji potom opravoval, zohýbal tak, že mohl znovu uprchnout. Dozvěděl jsem se také, že uvízne-li ďábel medvědovitý v liščí pasti, ukouše si raději nohu, než aby se vzdal lovcěm."










Pane bože kdo psal ten článek?